Výklad karet online › Karta Smrt / Znovuzrození › Zkušenost
Inspirace pro výklad karty „Smrt / Znovuzrození”
Vlastní zkušenost
Bilancování
Pro ilustraci karty „Smrt / Znovuzrození” jsem si vybral jeden ze svých zážitků.
V podstatě se mi do mých současných šedesáti let podařilo splnit si všechny mé sny, ale nebylo to nikdy zadarmo.
Možná zde jednou naleznete mou životní zpověď, která, pokud budu schopen jí napsat, někomu dodá sílu do života (to bych si splnil svůj poslední sen).
Ale dnes bych chtěl pouze stručně vyjmenovat své vrcholy a pády, které karta „Smrt/Znovuzrození” ve výkladu obsahuje ve spojitosti s mým životem, se Štírem, jako inspiraci pro vás.
Chtěl bych v prvé řadě podtrhnout, že do doby, kdy mne postihl infarkt, jsem vůbec neměl čas vzpomínat, šel jsem stále kupředu, a krátce poté mé podvědomí vytěsnilo (zahalilo či schovalo) všechny dlouhodobé vzpomínky, takže lidé při společných setkáních vzpomínali a já si nemohl vybavit skoro nic.
Důvodem, tedy myslím si to, bylo, že nelze oddělit hezké vzpomínky od těch špatných, proto mne podvědomí chránilo před tím, abych se nedostal opět do stresu, takže jsem si nevzpomínal raději vůbec na nic. Nebyl jsem jednoduše připravený.
Ale teď vzpomínat už mohu. Je to něco, jako bych znovu objevoval sám sebe a po mnoha letech žasnu nad tím, co jsem všechno prožil, a jsem teď schopen nejen vše i napsat, ale přijímat současně pozitivní i negativní dohromady, jako jeden krásný život.
Což mě přivádí i k myšlence, že pro mne dnes není důležité, jak dlouho tady ještě budu, ale abych každý den, který ještě mám prožít, prožil s láskou k sobě a ostatním.
A tím se dostávám i k relativitě času. Nikdy jsem si nemohl říct předem: tehdy a tehdy to bude tak a tak. Až když jsem něco opravdu pochopil, a ukončil to staré, teprve pak jsem se mohl posunout dál, nezávisle na tom jak dlouho v mém pojetí času takové období trvalo.
Vezměte si jako příklad třeba archeology. Ty nezajímá čas před Kristem a po Kristovi v přesném vymezení, jak je dáno nám – rok sem či tam nic neznamená. Oni říkají, že doba kamenná tady byla před milióny lety. Také astrologové říkají, že Země bude zničena, protože za dvě stě miliónů let se srazí s měsícem. A to je pro ně velmi krátká doba. A my bychom chtěli, aby se problémy společnosti, kde žijeme, vyřešily hned (za našeho života), ale nechceme si uvědomit, že je to možná dvou až tří generační záležitost. A svoje osobní problémy v manželství, rodině, práci…, to vše bychom nejraději řešili hned a nebo nejpozději zítra.
Já jsem ve svých představách toužil už ve čtrnácti letech tvořit, malovat, psát, rozumět lidem. Ale jak vidíte, co se týče psaní, musel jsem počkat až do svých šedesáti. Naštěstí jsem se té touhy nikdy nezřekl. Byl jsem trpělivý a věřil jsem, že to jednou přijde.
Zase záleží jen na tom, jaký časový úsek jsme si ochotni představit pod pojmem být trpělivý. Mohu jenom dodat, že svou největší lásku z osmnácti let jsem potkal znovu až po dvou nevydařených manželstvích a časově vyjádřeno až po třiceti letech. Ani já sám jsem v nic takového nemohl doufat, ale věřil jsem, že něco hezkého ještě přijde.
Celý svůj dosavadní život se snažím věřit sám sobě i druhým. Přes všechna zklamání přicházely i krásné chvíle, které ovšem stály za to. S přibývajícím věkem jsem začal brát ta zklamání jako výzvy a zamýšlet se sám nad sebou; a něco víc pro vlastní lepší zítřky také dělat.
Nejdříve to pozitivní. Co se mně splnilo?
Dokázal jsem projít základní školou s vyznamenáním. Vyučil jsem se chemikem a vystudoval jsem večerně a dálkově střední uměleckou průmyslovku i vysokou školu, filozofickou fakultu. Vzpomínám na svůj první krásný zážitek, když jsem byl ještě dítě. Maminka se mnou a se sestrou byla sama, dělala dvanáct hodin denně, aby nás uživila. Mně bylo tenkrát deset let a chodil jsem na atletický stadion, kde občas probíhaly závody. Tak jsem se sám přihlásil do běhu na tři sta metrů. Vyhrál jsem a přinesl jsem si domů diplom a dětskou mandolínu, jako odměnu. Byl jsem hrdý na sebe, co jsem dokázal, a i na to, že je moje maminka a mohl jsem jí potěšit tím, jak jsem samostatný a spolehlivý.
Stejně tak jako dodnes vidím slzy v jejích očích na mé promoci. Myslela si, že to nedokážu, protože ona selhala, a proto i já. Byla to především ona s mou znovu získanou hrdostí a motivací něco si dokázat, že jsem se odrazil skoro ode dna.
Namaloval jsem přes sto obrazů. Moc mne těší, když potkám někoho a dozvím se, že mu doma visí můj obraz, a stále mu něco říká a je rád, že ho může opatrovat.
Napsal jsem také několik básní, byl jsem úspěšný ve sportu a teď dokonce píšu příběhy.
Stal jsem se úspěšným manažerem. Prošel jsem si mnoho povolání. Od chemika, přes výtvarníka, redaktora, zástupce ředitele na učilišti, ředitele reklamní agentury, až po marketingového ředitele velkých firem, majitele firmy a samostatného poradce.
Mám šťastné děti a krásná vnoučata. Vždy jsem stavěl na tom, aby mé děti byly samostatné, tak jsem je nesekýroval, ale jen jemně „postrkoval“ vpřed. To mne vždy dokázala „rozhodit“ moje dcera, když byla v pubertě a udělala nějaký průšvih. Vzal jsem si jí stranou a vysvětloval jí otcovsky, co udělala špatně. Ona se mi podívala přímo do očí a řekla: „Tati, já vím.” A to bylo odzbrojující. Byla si dobře vědomá, co udělala. Na to se nedalo nic říct. A po letech se mi podařilo jí to v hezkém vrátit. Bylo to v hospodě, kterou měli se zetěm pronajatou na anglickém venkově. Přijel jsem za nimi, a přesto, že neumím anglicky, jsem popíjel s místním farmářem. Díky mimice a alkoholu jsme si za chvíli začali velmi dobře rozumět. Tak nás to bavilo, že jsme to začali s pitím přehánět. Přišla dcera. Podívala se na mne:
„Tati, ty to přeháníš!”
„Já vím,” odvětil jsem.
Úplně zkoprněla. Vzpomněla si.
„To ale ty nemůžeš říkat, jenom já. Ty jsi ten moudrý, jsi můj taťka.”
„Ale můžu. Teď jsem já ten uličník a ty ta zodpovědná.”
Zasmáli jsme se. Já se rozloučil a šel jsem poslušně spát. Vždyť jsem byl ten uličník. Ještě jsem se ohlédl a viděl v jejích očích velkou úlevu. Usínal jsem s hezkým pocitem, jak jsem jí dobře vychoval.
A co mé pády?
Nepoznal jsem úplnou rodinu a naopak poznal několik „nepovedených otců”. Díky maminčině vytíženosti, aby nás uživila jsem už v dětství přebral roli mužské části rodiny a staral se o mladší sestru a tuto odpovědnost pak po pubertě neunesl. V osmnácti letech jsem spáchal pokus o sebevraždu a skončil na protialkoholním léčení nevěda si rady, na co tady, na tomto světě vlastně jsem.
Přes vyznamenání na základní škole jsem se nedostal na žádnou střední školu kvůli rádoby politickým důvodům, které očernily maminku.
Dvakrát jsem se rozvedl, asi proto, že jsem bral život moc naivně (možná jsem chtěl mít ideální rodinu, kterou jsem sám nikdy nezažil) a možná i jednoduše sobecky (chtěl jsem zároveň naplnit egoisticky své sny). V obou manželstvích jsem byl velmi pracovně vytížený a vedle toho jsem studoval školy a v těch krátkých chvilkách doma jsem se rodinám snažil vynahradit všechno. Ovšem ono to tenkrát dost dobře nešlo. Tak jsem utíkal za krátkodobými milenkami , kratochvílemi, a za kamarády, místo toho, abych problémy vyřešil. Nechtěl jsem nikomu ublížit, ale ubližoval jsem všem kolem sebe, včetně sebe. To už dnes vím.
V padesáti jsem skončil díky svému hektickému životu s infarktem. Rok na to mně odstraňovali z tlustého střeva přes dvacet polypů. Kolonoskopie je proti tomu procházka růžovou zahradou. Sekali mně na dvakrát zuby moudrosti ležící pod kostmi. Moje oční lékařka mně řekla, že mám tak zakřivenou rohovku na oku, že takovou deformaci ještě v životě neviděla. Deset let jsem splácel pár miliónů korun zadlužení a čelil exekučním řízením.
Dnes vím, že tohle je život. V mém případě sice extrémní, ale jako Štír s životní kartou „Smrt/Znovuzrození” a s ascendentem v Kozorohu chápu, že vzestupy a pády byly vždy součástí mé povahy, a že to vše patří k sobě a jedno bez druhého by nemělo smysl, a tím ani můj život. Přesto jsem vždy měl a i dnes stále mám pocit, že otěže svého života držím pevně v rukách a záleží jenom na mne, jak se k cestě do budoucna postavím. Pokud životní směr přestávám zvládat sám, tak mohu vždy očekávat, že si má existence začne hledat cestu „po svém“, což to se mi ovšem nemusí pranic zamlouvat.
Zjistěte více po telefonu
Ludmila – Výklad karet, Reiki na dálku, Práce s kyvadlem
Změní se brzy život k lepšímu? Nevíte si rady? Toužíte po lásce?
Karty a hvězdy společně pomohou najít odpověď!
SMS pište ve tvaru TAROT18 datum narození a váš text na 904 30 46
Poskytovatel: E.M.A. Europe s.r.o., P. O. Box 14, 110 05 Praha 05, tech. zaj. Materna, 1sms 46 Kč, www.ema.bz, www.platmobilem.cz
Autorská práva vyhrazena. Bez písemného svolení je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem, mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce. Výklad karet online zdarma připravil Jiří Berta, anglická verze Tarot Card Stories, Mapa stránek, 2024 © LB