Blog
#2 Být nebo mít?
To je jedna ze základních otázek, proč jsem se pustil do tvorby tarotových karet. Odpověď hledám už dlouho a částečně mně na ni odpověděl před lety filozof Erich Fromm, který se touto otázkou zabývá ve své knize Mít nebo být (1976) a tvrdí, že:
(…) Prožíváme-li lásku v modu vlastnění, znamená to omezování, věznění a kontrolování objektu tím kdo „miluje“. Taková láska ubíjí, dusí, usmrcuje, nedává život. Co lidi nazývají láskou je většinou zneužitím slova, aby zakryli skutečnost svého nemilování. (…)
a
(…) Jedině tou měrou, jakou snížíme modus vlastnění, který je vlastně nebytím – tj. přestáváme-li hledat jistotu a identitu lpěním na tom, co máme, „sezením na tom“, včetně lpění na sobě samém a na svém majetku, může se vynořit modus bytí. „Být“ vyžaduje vzdát se vlastního egocentrismu a sobectví nebo – jak to obvykle vyjadřují mystikové – stát se „prázdnými“ a „chudými“. (…)
Ale intenzivně jsem o ní začal přemýšlet, když jsem ležel tři týdny v nemocnici na samotce 4 x 4 metry, kde byla jenom postel, stůl, židle a televize, po transplantaci kostní dřeně.
Rakovina kostí je potvora, která přišla z ničehož nic. Ležel jsem na posteli napíchnutý na kapačky a umělou výživu a kvůli nízké imunitě ke mně mohl jenom zdravotnický personál. Přestal jsem vnímat, jestli je den nebo noc, televize mně k ničemu nebyla, a tak jsem jenom spal a přemýšlel.
Věděl jsem, že se nemohu dobře soustředit, tak jsem se do myšlenek netlačil, ale nechával jsem je plynout tak, jak samy přicházely. A to bylo dobře.
Myšlenky to byly neplánové, různorodé, ale zajímavé. Toho jsem využil a žasl jsem, co může člověku v takové situaci vytanout na mysli, a začalo mně to bavit. A tak místo stresu a strachu ze smrti jsem se úplně uvolnil a sledoval rozhovory sebe se sebou.
„Tak to jsi chlapče pěkně dopadl. Rakovinu sice transplantací zastaví, ale nikdo neví, na jak dlouho. Někdo přežil i deset let, ale několikrát se mu to vrátilo. A co ta tvoje polámaná žebra a obratle. Budeš se moct vůbec ještě hýbat alespoň s tím korzetem, který si musíš nasadit pokaždé, když budeš schopen vstát z postele? A co ty tvoje ledviny, vydrží nebo budeš muset chodit několikrát týdně na dialýzu, pokud vůbec budeš chodit?“
„No dobrá, to je sice pravda, ale když se ohlédnu zpátky, tak jsem si to do tý svý šedesátky užil. Možná za několik životů. A nezapomeň, že se mně podařilo splatit všechny dluhy a teď jsem v plusu. Můžu tak odejít s čistým štítem, že dětem po mně něco i zůstane“.
„Ale buď k sobě upřímnej a přiznej, že máš strach ze smrti, že budeš odkázaný na druhé.“
„Strach? Každej musí mít v takový situaci strach. To je přirozený. Bez strachu bych nebyl člověk. Smrt ale potká každýho. Smutný je jenom, pokud je mladý. Člověk by měl umřít, když je starý a nemocný, a to já jsem. A děti jsem vždy vedl k samostatnosti, o ty nemám vůbec strach. Navíc po mně zůstanou moje obrazy. A to je kamaráde moc hezkej pocit, protože v obrazech můžu žít dál.“
„Ale teď, když máš peníze, a přece jenom kdybys tady ještě nějakou dobu byl, mohl by sis ještě pár let pořizovat věci, které sis odříkal. A přiznej si, že jsi na pěkné věci, co to tvoje oblečení? Jsi totiž trochu ješita.“
„Ty mně dáváš zabrat. To víš, že mě napadlo, když by mě ten nahoře ještě nějaký čas dopřál, jak ho využiju. Na jednu stranu mě strašíš smrtí a pak na mne jdeš s materiálními slastmi života, když to dobře dopadne. To je jak ve filmu. Když ti nezbývá moc času, tak si užíváš bez zábran a utrácíš, jak o život.“
„No a co je na tom špatného?“
„Počkej, počkej. Zkusím se zamyslet, co mně v životě dělalo největší radost. Bylo to, když jsem měl dostatek peněz? Vzpomínám si. Před dvaceti lety jsem měl super práci, a na účet mně chodily celkem slušný peníze. To bylo pěkný. A jak to tenkrát bylo? Aha. Dělal jsem v Praze manažera, moc mě to bavilo, měl jsem služební auto, služební apartmán a další benefity. A peníze? Ty si užívala moje žena, která zvelebovala náš byt. A já? ... Mě těšilo být uznávaný odborník. A ve volných chvilkách jsem dělal co? Tancoval u tyče, občas zajel na ryby a… jezdil jsem tenkrát malovat obrazy ke kamarádovi, který mně půjčoval svoji starobylou chalupu s doškovou střechou a kamny na dřevo. To bylo pěkný.
To mi připomíná jednu příhodu z těch let. Bydlel jsem v paneláku, ale do Prahy a domů jsem jezdil služebním autem, bylo to SUV čtyřkolka. Tenkrát jich bylo málo, po revoluci. Zaparkoval jsem u baráku a tam stál soused.
„Pěkný auto, jo to se někdo má,“ utrousil a otvíral svoji starou Škodovku.
„Karle ahoj, to auto je sice super, ale není moje, je služební, víš. Až tam skončím, tak ho odevzdám a budu mít h…o. Ale ty to svoje starý autíčko budeš mít pořád, chápeš?“
„A jó, teď už to chápu,“ odvětil.
„No to jsem rád, že jsi to pochopil.“
Odcházel a jenom pootočil hlavou a prohodil:
„Ale stejně se máš!“
Takže, když to shrnu, nemůžu říct, že peníze nejsou dobrý, ale radost mně dělaly úplně jiný věci. A pokud mám na tomto světě ještě chvíli zůstat, tak bych chtěl prožít ještě pár hezkých chvil se svou přítelkyní, svými dětmi a vnoučaty, na rybách a v lese a namalovat ještě několik obrazů a dodělat tarotové karty. Stačí?“
„No vypadá to, že jsem tě nedostal, ale já zase přijdu.“
„Jen klidně přijď, dobře se s tebou vykládá a pěkně při tom ubíhá čas.“
(Pokračování příště).
Zjistěte více po telefonu
Alma –
Změní se brzy život k lepšímu? Nevíte si rady? Toužíte po lásce?
Karty a hvězdy společně pomohou najít odpověď!
SMS pište ve tvaru TAROT18 datum narození a váš text na 904 30 46
Poskytovatel: E.M.A. Europe s.r.o., P. O. Box 14, 110 05 Praha 05, tech. zaj. Materna, 1sms 46 Kč, www.ema.bz, www.platmobilem.cz
Autorská práva vyhrazena. Bez písemného svolení je zakázáno jakékoli užití částí nebo celku díla, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem, mechanickým nebo elektronickým, v českém nebo jiném jazyce. Výklad karet online zdarma připravil Jiří Berta, anglická verze Tarot Card Stories, Mapa stránek, 2024 © LB